SKUTEČNÉ PŘÍBĚHY
Elsyn příběh s rakovinou
Úplně obyčejný prosincový večer. Četla jsem své čtyřleté dceři pohádku. Po posilování mě nějak začal bolet prsní sval v podpaží, tak jsem si ho masírovala. Byl úplně ztuhlý. Najednou jsem si nahmatala bulku velkou jeden dva centimetry. Četla jsem dál, dokud malá neusnula. Pak jsem si přečetla pár článků na internetu a došlo mi, že musím k doktorovi. Vyděsila jsem se, ale říkala jsem si, že mi to jen zkontrolují a všechno bude v pořádku.  
 
O týden později mi doktor bulku zkontroloval a konstatoval, že pokud je měkká a dá se s ní hýbat, nemělo by to nic být. Šla jsem ještě na mamograf a ultrazvuk. Doktor nechtěl vědět, kde jsem si bulku nahmatala, ale potom ji stejně našel na ultrazvuku. Dál mě čekala biopsie. Pořád jsem myslela na to, jak bych si přála, aby mi zkontrolovali úplně všechno. Další věta, kterou jsem uslyšela, mi v hlavě zněla všechny ty těžké měsíce, které mě čekaly. „Připravte na to, že musíme nádor odstranit. Výsledky budou za 10 dní. Třeba se mýlím. Ale obávám se, že opak je pravdou.“ 
 
V tu chvíli jako by se vše zastavilo. Došlo mi, že možná mám rakovinu prsu. Vyhledala jsem si všechno možné o tom, jaké mohou výsledky být, abych věděla, co mě čeká. Existují tři typy rakoviny prsu. První a nejčastější typ je hormonální, má ho 80 procent diagnostikovaných. Druhý typ má 10 procent pacientů a říká se mu HER2-pozitivní karcinom prsu. Tento typ mívá horší prognózu, ale díky výzkumu už je naděje na přežití stejná jako u prvního typu. Třetí typ je triple-negativní karcinom, na který neexistuje cílená léčba. Nádor je často vysoce agresivní a nedaří se vysvětlit, proč se někteří uzdraví a jiní ne. Na tento typ zemřela moje kamarádka, bylo jí 39 let. Hlavou mi poletovala jediná myšlenka – snad nemám ten triple-negativní.
Zrovna byly svátky, takže jsem na výsledky čekala přes měsíc. To bylo na tom všem nejhorší. Nemohla jsem se soustředit na nic jiného. Věděl o tom jenom manžel. Nejhorší byla představa, že by moje děti vyrůstaly bez matky.  
 
Konečně v pátek odpoledne mi doktor zavolal, řekl mi, že už dorazila část výsledků, ale přesnější informace mi sdělí až chirurg. Poprosila jsem ho, ať mi všechno řekne rovnou. Odpověděl, že se nejedná o hormonální nález a roste hrozně rychle. Utěšil mě, že „to bude dobrý“, ale pomyslela jsem si, že to nemůže vědět.   
 
Týden nato jsem dostala plán léčby. Všechno se to odehrávalo neuvěřitelně rychle. Sice jsem dostala nejhorší možné zprávy, ale i tak jsem měla pocit, že je teď všechno jednodušší. Připojila jsem se ke skupině na Facebooku pro lidi s mojí diagnózou, triple-negativním karcinomem prsu, a našla jsem mnoho příběhů, které skončily dobře.  
 
Nejhorší bylo, jak to sdělit dětem. Řekla jsem jim, že mám nebezpečnou nemoc, ale dostanu léky, které ji přeperou. Děti jsou úžasné a nesou to statečně. Snažili jsme se žít, jak normálně to jen šlo. Naštěstí se školy nezavřely, i když přišla třetí vlna covidu.

Léčba se dělí na tři části a jde o nejagresivnější metodu. Nejdříve 4 měsíce chemoterapie, pak operace a nakonec ozařování. Riziko, že se nemoc dostane i do dalších částí těla, je vysoká. Proto se musí takto postupovat a já pevně věřím odborníkům a provedenému výzkumu.

Nakonec možná bylo ideální, že jsme začali tou nejdrastičtější fází. Přijít o vlasy není procházka růžovou zahradou, ale proč kvůli tomu ronit slzy, když mi to může zachránit život? Každých čtrnáct dní mě skolily vedlejší účinky léčby, ale mezitím jsem žila skoro normálním životem. Posledních pět týdnů chemoterapie jsem musela přestat cvičit, protože jsem měla špatné krevní testy. Nikdy jsem ale nemusela ležet v nemocnici.  
 
Operace se zdařila a v místě zákroku nezbyly žádné rakovinové buňky. Chemoterapie splnila svůj účel.   
 
Poslední fází léčby bylo ozařování s řízeným dýcháním. Musela jsem dýchat určitým způsobem, jinak by mohlo dojít k poškození srdce. Ozařovali mě v podpaží a na hrudi, aby rakovinové buňky neměly šanci.
Teď, když už mám skoro všechnu léčbu za sebou, musím uznat, že nejhorší je psychika. Jak se smířit s tím, že se nemoc může rozšířit a zabít mě. Není na tom nic snadného. Podle výzkumu je u triple-negativního karcinomu prsu vysoká pravděpodobnost, že se znovu objeví v průběhu následujících 3 až 5 let. Po tomto krizovém období je však riziko, že nemoc znovu propukne, nižší než u ostatních dvou typů rakoviny. Jakmile skončí léčba, začíná boj s psychikou. Najednou máte být vděční za to, že můžete žít bez rakoviny.  
 
Dobře vím, na čem v životě záleží, a nic mě nepotěší tak, jako když zavládne klid a rutina, místo toho, abych musela pořád s něčím bojovat, jako předtím. Sílu mi dodává také to, když můžu pomáhat druhým, které čeká stejná cesta jako mě. Dává mi to smysl.  
 
Věřím tomu, že výzkum zachraňuje životy a pokud mohu svým dílem přispět k ukázání toho, co je skutečně důležité, bude mi ctí.  
 
Prosím vás, choďte na mamograf a prohmatávejte si pravidelně prsa. Pokud nahmatáte něco nezvyklého, objednejte se na kontrolu. Nebudete litovat. To vám slibuji.
Samovyšetření prsu
Když budete vědět, jak vaše ňadra vypadají zdravá, bude pro vás jednodušší zaregistrovat i menší změny. Čím dříve je rakovina prsu zjištěna, tím lepší bude prognóza. Než se do toho pustíte, máme pro vás několik tipů.